A zase jsem všechny vyžrala na Akiconu :D

17. listopadu 2010 v 12:50 | Dyrim |  Deník mrchy

Akicon 2010 je akce, na kterou jsem se upřímně těšila už dlouho. Nicméně asi jen týden nebo dva před ním jsem se dozvěděla, že mě moje přátelstvo chce zneužít a to tak, že po příchodu před 10:00 VIP vchodem jsem vyfasovala visačku, na které bylo moje jméno a nápis "pořadatel". Upřímně lituju všech, co se mnou měli co do činění, především ráno v pokladně. Čárový kód sem, čárový kód tam, peníze, vstupenky, čísla účtů... never more! (Nejdřív za rok :P)
Pak ale nastala ta zajímavější část. Alespoň pro mě. Druhé patro je pěkně stranou a proč se tam tedy neuklidit za zbytkem RPG party, která to tam měla na starost. Tady začal i můj vyjídací maraton, když jsem se začala ládovat Marcusssovími choko-chilly cookies. Byli vynikající. Navíc jsem se i naučila Munchkiny a vřele doporučuju, je to vynikající hra.

Následovali asi dvě RPGéčka prokládaná obchůzkami s Tinme. Shlédli jsme pár novinek v anime, úvod k Satoshi Konovu filmu Tokijští kmotři. Já chvilku zkoumala pravidla goxesa a úspěšně se vyhla karaoke. Nic ve zlém, ale nemusím ty japonské písničky prznit.
Následovalo pár dalších žravých akcí a to především ten vynikající chleba, který Marcusss přinesl z lídlu a samozřejmě další balení cookies. Zároveň s tím se mi podařilo i ukrást jeho baret, takže si nemohl hrát na Čegivaru (úmyslně psáno česky, protože jsem hrozný nevzdělanec a nevím, jak se to píše).
Bohužel pak jsem musela Aki opustit, protože bydlím v Praze a podle rodičů by moje přespání nebylo žádoucí. Ale mělo to jeden bonus. Baret šel se mnou, protože Marcusss potřeboval nutně na záchod a neměl dost času na to mě honit a přesvědčovat.

Druhý den jsem tam byla o poznání dříve a dobrá polovina osazenstva ještě spala. tzn. spali ti, co šli spát. Já samotná už byla postrádána a tak jsem se usadila do pokladny a zběžně kontrovala příchozí, zda mají nebo nemají vstupenky. K tomu jsem si četla Negimu a bylo mi celkem fajn. Raní prázdno v bříšku zaplnil párek v rohlíku s kečupem a nějakou tu vodu jsem vyškemrala u Tinme, která seděla v šatně.
Problém nastal až když se blížila jediná přednáška dne, na kterou jsem opravdu chtěla jít. Naštěstí se mi za pět dvanáct podařilo sehnat ochotnou duši, Chill, která si do pokladny sedla místo mě a já se tak mohla vytratit do hlavní sálu na Grekovu přednášku "Kníry a plnovous v anime".
Grek jako obvykle nezklamal. Bylo to zajímavé, místy vtipné a Grek by své charizma mohl s přehledem rozdávat a ještě by mu zbylo dost. Navíc po návratu do pokladny jsem z Chill vytáhla její chleba se sýrem a šunkou, za což jí opravdu velmi děkuju.
Následoval však problém s názvem... vzbuďte G-foxe a ukliďte pokladnu. Naštěstí se toho ujal právě Grek, takže má u mě další velké plusové body a snad si to nevybere, až budeme hrát Personu.
Zhruba v té době jsme se Lucccou rozhodli vyrazit každá jinam a já tak zamířila do menšího sálu na přednášku D-Toxe. Yu-Gi-Oh... na to že jsem to vůbec neznala myslím, že se mi to podařilo i pochopit. Pravda byli technické problémy za začátku a pak jsem dvakrát musela odejít, protože mi někdo volal (hrozně žádaný člověk), ale jinak to bylo fajn. Navíc se pánové rozhodli, že mě to naučí a zatím je to nepustilo. (A alespoň jsem při tom získala toust :D)

Poslední částí Akiconu, alespoň pro mě, byl velký závěrečný úklid a vykoupení zbytků. Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem tak snadno manipulovatelná, ale asi opravdu jsem. To že jsem odcházela úplně bez peněz a ještě dlužím Luccce devadesát korun je tragické. A ona klidně jen přihlížela. Zabít ji a to si říká kamarádka.
Nakonec jsem skončila s dvěma plackama (+ Akicoňácká), dvěma hrama i s originálními podpisy autorů a plakátem Toushira, za což mě chtěla polovina lidí ukřižovat. (Shiro-chan... Shiro-chan... Shiro-chan...) Navíc když jsem se zmínila o jedné povídce, tak o mě Marcusss prohlásil bez obalu, že jsem šílená. Ale copak já to někdy popírala?
Posledním bodem programu bylo hromadné grupa foto všech pořadatelů, kde jsem tedy nechyběla. Všichni jsme úspěšně mžourali do slunce, takže to byla akce přivřených očí. Ale určitě je to lepší, než akce zavřených očí.

A nakonec snad jen... Za rok nashledanou ;)

Dyrim aka Šíleně zvrhlý otaku
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sayu no Baka Sayu no Baka | 13. ledna 2011 v 12:16 | Reagovat

Dyrim-chan... Je fajn, že ses bavila... xD
Taky bych se tam ráda dostala, ale Sayu je prostě Baka, a akce jako je CKS a Akicon a tak, tak... Tak jdou mimo mě. Jsem prostě neschopná a divná, a blbá a sama. Asi tak. Stručně řečeno. x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama